Členů bylo kolem 15. Předsedou se stal soudní rada František Krejčí, místopředsedou prokurátor dr. Suk, jednatelem soudní úředník Josef Linhart, pokladníkem úředník Legio záložny Alois Výborný a hospodářem zřízenec okresního úřadu Alois Zadák. Dále byli členy ředitel tabákové režie František Malina, sládek František Fink, učitel Jan Fiala, obchodník Karel Jäger a jiní.Chytalo se na pruty, které byly bambusové a i lískové, hedvábná šňůrka, kousek sedule s háčkem, brk a nějaké olůvko. Kromě toho bylo dovoleno chytat i na čeřen a společně i do měchů. V hospodářství „U Špačků” jsme měli k dispozici místnost na přespání. Tam visely i měchy. Ty používal jen pan Zadák, aby nachytal ryby pro čelné funkcionáře. Břehy Labe byly přirozené, voda v řece čistá, ryb dostatek v mnoha druzích. Ale pozor, jen pro 15, později 30 rybářů, kteří museli dojít z Kutné Hory pěšky nebo vlakem. V té době bylo i kolo dosti vzácné. V dílnách se pracovalo i v sobotu, takže času na rybaření bylo málo.

Ing. Ferdinand Gilbert

Byly to idylické doby. Nic se nebudovalo, nic se nezarybňovalo. Tak to šlo až do války. V roce 1943 se vzdal své funkce rada Krejčí. Krátce vedl spolek prokurátor dr. Suk. Brzy však byl vystřídán novým předsedou Ing. Ferdinandem Gilbertem. Ten probudil spolek k životu. Staral se o zarybňování jezírek rybami, které jsme po záplavách sebrali v loužích na loukách. V tomto úsilí jej vydatně podporovali i noví funkcionáři, jednatel Jaroslav Cypín a hospodář Rudolf Pacovský. Začal stoupat počet členů. Vybudovala se chata na břehu Špačkova jezera. Od městské rady kutnohorské byl najat rybník Lorec a začalo se s chovem kapřího plůdku. Organizačně jsme patřili pod Poříční svaz Kolín. Po válce se nevědělo, jak bude rybolov organizován. Ing. Gilbert chtěl zabezpečit samostatnost našeho spolku a proto se snažil vytvořit velkou a silnou organizaci. Měli jsme několik skupin a to v Nových Dvorech, v Týnci n/L., v Čestíně, v Třebešicích a i v Malešově. Pracovalo se i osvětově. Pro členy jsme pořádali filmová představení v průmyslové škole. V roce 1948 jsme uspořádali v sále průmyslové školy velkou representační výstavu ryb. Chtěli jsme členům, veřejnosti, ale i školákům ukázat, kteří živočichové v našich vodách žijí. Ke spolupráci jsme pozvali i akvaristy, kteří se ochotně připojili. Úspěch výstavy byl obrovský. Výstavu jsme prodloužili o 14 dní. I finanční výsledek byl nad očekávání, 12 000 Kč čistého zisku. Mohli jsme zlevnit povolenku na 25 Kč. Touto činností byla utužena i soudržnost všech členů. Iniciátory výstavy byli učitelé Břetislav Šimůnek a Antonín Schwarz, po stránce výtvarné působil učitel Karel Kraus. Služby drželi holiči B. Hnát, Fr. Bílek, Jos. Vašíček a ostatní členové se společně přičinili o zdárný úspěch. Z nich je třeba upozornit na Ing. Gilberta, Rudolfa Pacovského, Josefa Česlava, který zajistil vzduchování do akvárií. Byla to pěkná soudružská práce.

Václav Kraus

S. Ing. Gilbert chtěl již dříve čelit těmto nástrahám a ústrkům zakládáním závodních poboček ROH. Tak vznikly pobočky v Modeně, dnešní Triola, v SVA, dnešní Praga a v tabákové továrně. Ty s námi s počátku dobře spolupracovaly, ale později měly zájem o vlastní vody a s námi neměly již nic společného. Za tohoto stavu došlo k výměně předsedů. Soudruh Ing. Gilbert doporučil za předsedu Václava Krause staršího. Ten přišel do nejhorší doby. Spolek byl před rozpuštěním. Nic nebylo platné poukazovat MěNV, že jim pod Vlašským dvorem teče kolínská voda. Referenti slibovali, ale nic se nedělo. Tak jsme chodili na lesní brigády a těšili se na lepší příští. Byli jsme v zoufalé situaci a proto se nás několik věrných a odvážných sešlo v hotelu „Černý kůň” a rokovali , jak dál. Organizaci rozpustit nebo ji držet dál. Mezi přítomnými byli Ant. Schwarz, Václav Kraus, Karel Frajer, Jiří Pospíšil, Karel Růžička, Břetislav Šimůnek, Jan Hampl, Jaroslav Novák a jiní. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli organizaci udržet i když bez vlastních vod. Tyto trosky převzal Karel Růžička. Již se vyměnili i dva jednatelé, Stanislav Svoboda a po něm Jan Hampl. Jen Alois Výborný jako pokladník zůstal. Při příležitosti svých 50. narozenin byl jmenován čestným členem. Dalším čestným členem byl František Malina za St. Kolína.

Karel Růžička

Pod neustálým tlakem výboru vedeného s. Růžičkou uvolil se MěNV Kutná Hora pronajmouti rybník Vidlák pro sportovní rybolov. To byla první odvetná rána odpůrcům. Nájemné bylo značné, ale měli jsme vlastní vodu. Nastal nový příliv členů. Tehdejší matikář Ladislav Peřina by vám řekl, jak bylo znát, kdy máme kde chytat a kdy ne. Byly získány i další chovné rybníky Pavlíček, Bylany, Babka, v Křeseticích, Malín, Karáskův, Dobřeň a koupen Häringův rybník i s přilehlými pozemky. Snažili jsme se uvést do provozu rybník na Bylance, opravili lorecký rybník a postavili rybníček v Dobřeni. Největšího rozmachu dosáhla naše organizace po pronájmu rybničního hospodářství Ovčár v roce 1958. Tím jsme získali rybníky Ovčáry, Vrabcov, Shoř, Pecinu, Světlík a Medenici. K těmto rybníkům patřily i pozemky a lesy, v Ovčárech sádky. Mimo to nám bylo předáno i veškeré nářadí jako kádě, lejty, sítě, váhy a budova na sklad. To všechno bylo najato za poměrně nízké nájemné. Zavázali jsme se však zajišťovat vodu na cukrovar v době kampaně, Tím se začalo hospodařit ve velkém.

Antonín Schwarz

Za předsednictví s. K. Růžičky jsme schůzovali v hotelu „Černý kůň.” Velké úspěchy svedly předsedu k lehkovážnosti, která přivedla organizaci opět do těžkých chvil. Státní revize zjistila řadu neshod v hospodaření a proto byl předseda v roce 1963 zbaven funkce. Okresní výbor KSČ pověřil vedením MO ČRS Kutná Hora s. Antonína Schwarze.      Po shledání pravého stavu věcí jsme zjistili, že dlužíme různým organizacím včetně Konstruktivy, která odbahňovala rybník Vrabcov, částku 85 000 Kčs. Pokladna byla prázdná, auta v dezolátním stavu a mnozí soukromníci se hlásili o materiál jako cihly, dříví, písek, který údajně organizaci půjčili.  V této těžké situaci nám podal pomocnou ruku Ústřední výbor ČRS. Poskytl nám půjčku ve výši 20 000 Kč splatnou na 4 roky.

Josef Doležal

Na jaře v roce 1966 odstoupil soudruh Schwarz z místa předsedy a soudruh Grauer z místa místopředsedy. Druhý místopředseda Josef Doležal převzal žezlo. Jednatelem byl s. Štícha a finančním hospodářem s. Hetfleisch. Rybniční hospodaření vedl s. Olysat a po něm s. Josef Vobořil.  Za vedení s. Doležala došlo k výměně rybníků. Po dlouhodobém tlaku získalo Státní rybářství v Chlumci n./C. rybník Medenici a naší organizaci uvolnilo Nový rybník u Nových Dvorů, Utopenec a rybník Pilský ve Zbýšově, který se nedal vypustit. Ztratili jsme tím nejlepší sportovní rybník. Proto byly zařazeny rybník Schoř a nově získaný Pilský jako sportovní. Roku 1967 přizval s. Doležal znovu do výboru soudruhy Schwarze a Frajera. Z organizace odešel dlouholetý pokladník a čestný člen s. Alois Výborný. Ve volbách r. 1968 byl do čela organizace postaven s. Karel Grauer, který se s iniciativou jemu vlastní, vrhl do práce. Prvním počinem byla stavba nového rybníka v Křeseticích, který byl po něm nazvali „Grauerák.”

Karel Grauer

Znovu byl získán rybník v Kateřině. Mnoho starostí bylo s napouštěním rybníka Vrabcov, protože jez byl již několik let protržený a nakonec voda vzala i poslední zbytek. Bylo přikročeno k náhradnímu řešení. Byl vybudován nový náhon. Cukrovaru jsme po několik let vypomáhali brigádami na vyčištění a údržbu náhonu na rybník Ovčáry.Tohoto dění se zúčastnili i noví funkcionáři. Hospodáři Jiří Pospíšil a Miroslav Olysat, Jar. Havlíček, ing. Kroupa, Jar. Mudroch., Vl. Balvín, Fr. Břinčil, Vl. Válek, Radim Kotlář, Jos. Chvojka, Jos. Bečička a dvě ženy, s. Suchá, účetní a s. Chourová jako jednatelka.Kultury se ujal po s. Samkovi, Kotenovi a Janouškovi s. Ota Lubina.Vedením rybářských kroužků PO byl pověřen s. Jaroslav Chmelař po s. Václavu Krausovi a V. Válkovi. Prvním vedoucím rybářských kroužků PO v 50. letech byl Břetislav Šimůnek.

Historie mládež