Nejsem  kronikářem naší organizace dlouhou dobu, ale pokaždé, když vezmu do ruky  kroniku naší organizace a začnu v ní číst to, co je zde zapsané, prožívám zvláštní pocit. Prožívám asi stejné napětí jako můj hrdina z mládí Mirek Dušín, když pročítal se svými kamarády z party Rychlých Šípů deník Jana Tleskače, kde se v zaprášených stránkách díval do minulosti, kterou mu zanechala generace před ním a díky které můžeme také prožívat naší současnost.
Dovolte mi zde napsat několik vzpomínek ke vzniku naší organizace. Budu čerpat ze vzpomínek zakládajícího člena organizace A. Výborného a A. Schwarze tak, jak je uvádí naše kronika.  
                                                                                                            Daniel Štifter
Z historie MO ČSR Kutná Hora
     Vraťme se do doby kolem roku 1924. Kutná Hora sama neměla a nemá dodnes příznivé podmínky pro rybolov. Vrchlice celkem chudá na vodu, Labe skoro 10 km vzdálené a Velký rybník v držení společnosti mlynářů zvané „Obicko.“ Sloužila jako nádrž vody na mlýny a v kampani na cukrovary. Ostatní rybníky byly v držení města nebo cukrovaru Ovčáry. Přesto se někteří milovníci rybářského sportu vyžívali na Velkém rybníce s dovolením hrázného pana Koudely. Tito jedinci, kterých bylo 7 či 8 a kteří se scházívali v Kotoru v přátelské debatě se shodli na tom, najmout od městské rady kutnohorské úsek Labe nad veletovským jezem a přilehlá jezírka. Těmto pozemkům a vodám se říkalo „Na hornické.“ Z výtěžku tohoto majetku byl v dávných dobách vyplácen důchod horníkům.
     Žádost o pronájem byla podána. Slavná městská rada souhlasila s pronájmem, stanovy byly schváleny a rybářský spolek v Kutné Hoře byl ustanoven 25.3.1925.

Členů bylo kolem 15. Předsedou se stal soudní rada František Krejčí, místopředsedou prokurátor dr. Suk, jednatelem soudní úředník Josef Linhart, pokladníkem úředník Legio záložny Alois Výborný a hospodářem zřízenec okresního úřadu Alois Zadák. Dále byli členy ředitel tabákové režie František Malina, sládek František Fink, učitel Jan Fiala, obchodník Karel Jäger a jiní.Chytalo se na pruty, které byly bambusové a i lískové, hedvábná šňůrka, kousek sedule s háčkem, brk a nějaké olůvko. Kromě toho bylo dovoleno chytat i na čeřen a společně i do měchů. V hospodářství „U Špačků“ jsme měli k dispozici místnost na přespání. Tam visely i měchy. Ty používal jen pan Zadák, aby nachytal ryby pro čelné funkcionáře. Břehy Labe byly přirozené, voda v řece čistá, ryb dostatek v mnoha druzích. Ale pozor, jen pro 15, později 30 rybářů, kteří museli dojít z Kutné Hory pěšky nebo vlakem. V té době bylo i kolo dosti vzácné. V dílnách se pracovalo i v sobotu, takže času na rybaření bylo málo.

     Celé spolkaření bylo jednoduché. Zaplatit příspěvky 20 Kč a chytat. Co se chytalo? To, co při jarních záplavách voda do jezírek naplavila, většinou americké sumečky, bílé ryby, okouny, líny, štiky, na řece úhoře, někdy i kapra, ale hlavně kleňata, jeseny, i candát se objevil. Nejvíce bylo skaláků, cejnů, podouství a zpočátku i parem.
Ing. Ferdinand Gilbert

Ing. Ferdinand Gilbert

Byly to idylické doby. Nic se nebudovalo, nic se nezarybňovalo. Tak to šlo až do války. V roce 1943 se vzdal své funkce rada Krejčí. Krátce vedl spolek prokurátor dr. Suk. Brzy však byl vystřídán novým předsedou Ing. Ferdinandem Gilbertem. Ten probudil spolek k životu. Staral se o zarybňování jezírek rybami, které jsme po záplavách sebrali v loužích na loukách. V tomto úsilí jej vydatně podporovali i noví funkcionáři, jednatel Jaroslav Cypín a hospodář Rudolf Pacovský. Začal stoupat počet členů. Vybudovala se chata na břehu Špačkova jezera. Od městské rady kutnohorské byl najat rybník Lorec a začalo se s chovem kapřího plůdku. Organizačně jsme patřili pod Poříční svaz Kolín. Po válce se nevědělo, jak bude rybolov organizován. Ing. Gilbert chtěl zabezpečit samostatnost našeho spolku a proto se snažil vytvořit velkou a silnou organizaci. Měli jsme několik skupin a to v Nových Dvorech, v Týnci n/L., v Čestíně, v Třebešicích a i v Malešově. Pracovalo se i osvětově. Pro členy jsme pořádali filmová představení v průmyslové škole. V roce 1948 jsme uspořádali v sále průmyslové školy velkou representační výstavu ryb. Chtěli jsme členům, veřejnosti, ale i školákům ukázat, kteří živočichové v našich vodách žijí. Ke spolupráci jsme pozvali i akvaristy, kteří se ochotně připojili. Úspěch výstavy byl obrovský. Výstavu jsme prodloužili o 14 dní. I finanční výsledek byl nad očekávání, 12 000 Kč čistého zisku. Mohli jsme zlevnit povolenku na 25 Kč. Touto činností byla utužena i soudržnost všech členů. Iniciátory výstavy byli učitelé Břetislav Šimůnek a Antonín Schwarz, po stránce výtvarné působil učitel Karel Kraus. Služby drželi holiči B. Hnát, Fr. Bílek, Jos. Vašíček a ostatní členové se společně přičinili o zdárný úspěch. Z nich je třeba upozornit na Ing. Gilberta, Rudolfa Pacovského, Josefa Česlava, který zajistil vzduchování do akvárií. Byla to pěkná soudružská práce.

     Pracovali jsme také ve prospěch města. V rámci akce „Vysadit zelený pás kolem Kutné Hory“ chodili jsme v neděli dopoledne na lesní brigády a vysazovali stromky na Kuklílu a na Rovinách.Působením vlivných členů jsme získali od společnosti mlynářů zvané „Obicko“ Velký rybník. Předseda Ing. Gilbert v dobrém úmyslu přizval ke spolupráci malešovské rybáře. Ti však se nám později špatně odměnili. Velký rybník jsme obsadili kaprem a línem. Rok jsme nechytali. 3.6.1950 jsme zahájili rybolov na Velkém rybníce závody. Naši členové a malešovští nechytali. Na závody se sjeli rybáři z Kolína, Nymburka, Poděbrad, Kouřimi, Kostelce, z Prahy i od jinud. U přítoku byly závody pro mládež. Pro přihlížející byly na břehu různé akce. Opět kolektivní práce všech členů, která se plně vydařila. Spokojenost byla na všech stranách. Po těchto zdařilých akcích přišli opět trapné chvilky.
     Malešovští nasadily všechny páky a Velký Rybník byl přidělen JZD Malešov, které jej předalo malešovským rybářům.To byl rok 1952. V tomtéž roce byly přiděleny revíry zákonem č. 363 z 29.12.1952. My jsme vyšli na prázdno. Labe s jezery, Doubravka, Klejnarka, Vrchlice / kromě Velkého rybníka/ byly přiděleny Kolínu. Byli jsme na lopatkách. Zbyl nám pouze Lorecký rybník. S malešovskými jsme uzavřeli smlouvu o vydávání povolenek našim členům. Na Vrchlici vydával povolenky Kolín. Před tím jsme opravili Vrchlici nastavením hrází a jízků a prohlásili ji za pionýrskou vodu. Všechno zbytečně.
Václav Kraus

Václav Kraus

S. Ing. Gilbert chtěl již dříve čelit těmto nástrahám a ústrkům zakládáním závodních poboček ROH. Tak vznikly pobočky v Modeně, dnešní Triola, v SVA, dnešní Praga a v tabákové továrně. Ty s námi s počátku dobře spolupracovaly, ale později měly zájem o vlastní vody a s námi neměly již nic společného. Za tohoto stavu došlo k výměně předsedů. Soudruh Ing. Gilbert doporučil za předsedu Václava Krause staršího. Ten přišel do nejhorší doby. Spolek byl před rozpuštěním. Nic nebylo platné poukazovat MěNV, že jim pod Vlašským dvorem teče kolínská voda. Referenti slibovali, ale nic se nedělo. Tak jsme chodili na lesní brigády a těšili se na lepší příští. Byli jsme v zoufalé situaci a proto se nás několik věrných a odvážných sešlo v hotelu „Černý kůň“ a rokovali , jak dál. Organizaci rozpustit nebo ji držet dál. Mezi přítomnými byli Ant. Schwarz, Václav Kraus, Karel Frajer, Jiří Pospíšil, Karel Růžička, Břetislav Šimůnek, Jan Hampl, Jaroslav Novák a jiní. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli organizaci udržet i když bez vlastních vod. Tyto trosky převzal Karel Růžička. Již se vyměnili i dva jednatelé, Stanislav Svoboda a po něm Jan Hampl. Jen Alois Výborný jako pokladník zůstal. Při příležitosti svých 50. narozenin byl jmenován čestným členem. Dalším čestným členem byl František Malina za St. Kolína.

Karel Růžička

Karel Růžička

Pod neustálým tlakem výboru vedeného s. Růžičkou uvolil se MěNV Kutná Hora pronajmouti rybník Vidlák pro sportovní rybolov. To byla první odvetná rána odpůrcům. Nájemné bylo značné, ale měli jsme vlastní vodu. Nastal nový příliv členů. Tehdejší matikář Ladislav Peřina by vám řekl, jak bylo znát, kdy máme kde chytat a kdy ne. Byly získány i další chovné rybníky Pavlíček, Bylany, Babka, v Křeseticích, Malín, Karáskův, Dobřeň a koupen Häringův rybník i s přilehlými pozemky. Snažili jsme se uvést do provozu rybník na Bylance, opravili lorecký rybník a postavili rybníček v Dobřeni. Největšího rozmachu dosáhla naše organizace po pronájmu rybničního hospodářství Ovčár v roce 1958. Tím jsme získali rybníky Ovčáry, Vrabcov, Shoř, Pecinu, Světlík a Medenici. K těmto rybníkům patřily i pozemky a lesy, v Ovčárech sádky. Mimo to nám bylo předáno i veškeré nářadí jako kádě, lejty, sítě, váhy a budova na sklad. To všechno bylo najato za poměrně nízké nájemné. Zavázali jsme se však zajišťovat vodu na cukrovar v době kampaně, Tím se začalo hospodařit ve velkém.

     S. Růžička dosáhl svým vlivem i nové úpravy revírů. Byl nám opět přidělen Velký rybník ke společnému hospodaření s malešovskými a dále Vrchlice jako revír č.1., Doubravka č. 1. a Klejnarka č. 2. Zároveň byla utvořena i velká místní organizace s místními skupinami v Nových Dvorech, Záboří, Uhlířských Janovicích, v Červených Janovicích a v Suchdole. I všechny závodní organizace ROH byly opět našimi členy.
     V té době čítala naše organizace 486 členů. Ve většině rybníků jsme chovali plůdek kapra, lína a štiky, K2 – 3 a zásobovali jimi okolní organizace. Sportovně jsme rybařili na řekách, na Velkém a Vidláku. Po předání kutnohorského rybničního hospodářství Stánímu rybářství jsme ztratili Vidlák a proto jsme Medenici prohlásili za rybník sportovní. Při tak rozsáhlém chovu jsme již nevystačili se svými vědomostmi a proto jsme vysílali členy na odborné školení. Prvním školeným hospodářem se stal Jaroslav Novák ml., který byl poslán do kursu hospodářů. Byl to první vyškolený hospodář. Kusu rybářských patologů se zúčastnili s. Antonín Schwarz a František Vokolek, kteří s úspěchem složili předepsané zkoušky.
     V kultuře si zdatně vedl Mirek Kutílek a Josef Skokan. Pořádali závody na Vidláku a oblíbené rybářské plesy, vždy s úspěchem. Na takové podnikání nám již nestačilo malé dodávkové auto zakoupené od pana Žáčka. Koupilo se starší auto Tatra 128 a k němu osobní auto.Pro ně se postavila garáž u Pavlíčkova rybníka. Tento rybník se všemi pozemky, sádkami i obytným domem nám byl předán do trvalého užívání.
     Při vší starosti se stavbou garáží a s hospodařením na rybnících jsme nezapomínali na budovatelské úsilí. Vysazovali jsme topoly a to na obou březích Vrchlice od hlavního nádraží až do Kutné Hory.Dnes jsou to pěkné aleje. Vypomáhali jsme i ve žních.
Antonín Schwarz

Antonín Schwarz

Za předsednictví s. K. Růžičky jsme schůzovali v hotelu „Černý kůň.“ Velké úspěchy svedly předsedu k lehkovážnosti, která přivedla organizaci opět do těžkých chvil. Státní revize zjistila řadu neshod v hospodaření a proto byl předseda v roce 1963 zbaven funkce. Okresní výbor KSČ pověřil vedením MO ČRS Kutná Hora s. Antonína Schwarze.      Po shledání pravého stavu věcí jsme zjistili, že dlužíme různým organizacím včetně Konstruktivy, která odbahňovala rybník Vrabcov, částku 85 000 Kčs. Pokladna byla prázdná, auta v dezolátním stavu a mnozí soukromníci se hlásili o materiál jako cihly, dříví, písek, který údajně organizaci půjčili.  V této těžké situaci nám podal pomocnou ruku Ústřední výbor ČRS. Poskytl nám půjčku ve výši 20 000 Kč splatnou na 4 roky.

     Utáhli jsme řemen, vyhrnuli rukávy a přes některá nedopatření, kterých jsme se dopustili, jsme v únoru 1966 pohledávky vyrovnali. Byly zrušeny placené funkce hospodářů a účetního. Prodali jsme ovoce ze zahrad u Pavlíčků a Häringů za 2 000 Kč. Prodávali jsme ryby i po závodech AOZ a Praga a tak sháněli peníze na zaplacení dluhů.
     Při tom úsilí jsme získali od Státního rybářství Litomyšl rybník Zvýšiv a protržený rybník Dobrovítov. Ten jsme opravili a uvedli do provozu. I v organizaci nastaly změny. Uhlířské Janovice se staly samostatnou organizací. Rybníky v Suchdole a v Červených Janovicích převzala tamní JZD a sportovali na nich prominenti. Byla zrušena skupina v Nových Dvorech a skupina v Záboří se rozdělila na dvě, Záboří a Žehušice. V té době jsme měli skupinu ve Zbraslavicích a ta se rovněž osamostatnila.
     Pro hlídače a údržbáře jsme stavebně upravili dům u Pavlíčků přístavbou předsíně, koupelny a sociálního zařízení. S. Komberec, který se této funkce ujal, dlouho však nevydržel. O náš majetek se vůbec nestaral a brzy odešel. Do tohoto domu s již nikdo nenastěhoval.
Josef Doležal

Josef Doležal

Na jaře v roce 1966 odstoupil soudruh Schwarz z místa předsedy a soudruh Grauer z místa místopředsedy. Druhý místopředseda Josef Doležal převzal žezlo. Jednatelem byl s. Štícha a finančním hospodářem s. Hetfleisch. Rybniční hospodaření vedl s. Olysat a po něm s. Vobořil. Za vedení s. Doležala došlo k výměně rybníků. Po dlouhodobém tlaku získalo Státní rybářství v Chlumci n./C. rybník Medenici a naší organizaci uvolnilo Nový rybník u Nových Dvorů, Utopenec a rybník Pilský ve Zbýšově, který se nedal vypustit. Ztratili jsme tím nejlepší sportovní rybník. Proto byly zařazeny rybník Schoř a nově získaný pilský jako sportovní. R. 1967 přizval s. Doležal znovu do výboru soudruhy Schwarze a Frajera. Z organizace odešel dlouholetý pokladník a čestný člen s. Alois Výborný. Ve volbách r. 1968 byl do čela organizace postaven s. Karel Grauer, který se s iniciativou jemu vlastní, vrhl do práce. Prvním počinem byla stavba nového rybníka v Křeseticích, který jsme po něm nazvali „Grauerák.“

Karel Grauer

Karel Grauer

Znovu byl získán rybník v Kateřině. Mnoho starostí bylo s napouštěním rybníka Vrabcov, protože jez byl již několik let protržený a nakonec voda vzala i poslední zbytek. Bylo přikročeno k náhradnímu řešení. Byl vybudován nový náhon. Cukrovaru jsme po několik let vypomáhali brigádami na vyčištění a údržbu náhonu na rybník Ovčáry.Tohoto dění se zúčastnili i noví funkcionáři. Hospodáři Jiří Pospíšil a Miroslav Olysat, Jar. Havlíček, ing. Kroupa, Jar. Mudroch., Vl. Balvín, Fr. Břinčil, Vl. Válek, Radim Kotlář, Jos. Chvojka, Jos. Bečička a dvě ženy, s. Suchá, účetní a s. Chourová jako jednatelka.Kultury se ujal po s. Samkovi, Kotenovi a Janouškovi s. Ota Lubina.Vedením rybářských kroužků PO byl pověřen s. Jaroslav Chmelař po s. Václavu Krausovi a V. Válkovi. Prvním vedoucím rybářských kroužků PO v 50. letech byl Břetislav Šimůnek.

Historie mládež

 Na rybnících byla utužena organizace pracovních skupin. Celá MO dobře prosperovala, sportovní revíry byly dobře zarybněny a členstvo spokojeno.
     Celý výbor pracoval na plné obrátky a byl neustále kontrolován a ponoukán k plnění povinností předsedou , který byl neúnavný. Starosti nám přibyly i po uvedení úpravny pitné vody u Trojice do provozu. Odpadní voda z této úpravny nám zanášela Häringův rybník. I to se upravilo jednáním se Středočeskými vodovody a kanalizacemi / Svak /. Zavedli jsme i chov nových druhů ryb. Již dříve byla vysázena do sportovních revírů maréna a nyní tolstolobik a amur. Také se oživila voda Vrchlice vysazením pstruhů.

až dosud čerpáno z kroniky SHMO Kutná Hora …

V pohledu směrem k historii zasahující do konce minulého století byl velmi významným tahounem spolku pan Karel Grauer.

Po jeho odstoupení se funkce předsedy organizace ujal 20. 5. 1991 pan Josef Vobořil, který byl nejen výborný rybář, ale především skvělý člověk, ve výboru pracoval od roku 1966, kdy převzal zodpovědnost za rybniční hospodaření a během svého působení prošel mnoha funkcemi ve výboru.

Organizaci vedl jako předseda přes dvacet let,  jeho přehled, láska ke spolku i rybám byla všem příkladná, vize, kterou měl, nám davala po dlouhá léta správný směr. Dovedl naší organizaci k významnému výročí, kdy jsme oslavili 85 let trvání našeho spolku. Měl jsem možnost být členem výborů, které vedl a s úctou na něj vzpomínám.

Josef Vobořil

 

Po jeho rozhodnutí v dalším volebním období nekandidovat, převzal zodpovědnost za vedení současný výbor v čele s předsedou panem Josefem Opaskem…..